Юпитерь (шары тяште)

(Лияс кучф Юпитерь-ста)

Юпитерь (содафткя: ♃) — ветеце шары тяштсь Шить эзда, инь оцю планетась Шить системаса[1]. Сатурн, Уран эди Нептун мархта лувови кода "газонь оцю". Лемоц сась латинонь кяльста, кунардонь римонь Юпитер Шкай лемста. Перьфканза лиенди котгемонь сисем ков, инь содавиксне и оцюфне ётксост: Ио, Европа, Ганимед, Каллисто. Няезень синь васенцеда Галилео Галилей, 1610 кизоня.

Юпитерь сонь ковонц Ганимед мархта

Тага ватт петнемс

Кяльвалсь петнемс

  • Linda T. Elkins-Tanton (2006). Uranus, Neptune, Pluto, and the Outer Solar System. Infobase Publishing. p. 51. ISBN 978-1-4381-0729-5. (анг.)
  • de Pater, Jack J.; Lissauer, Imke (2015). Planetary Sciences. New York: Cambridge University Press. p. 250. ISBN 978-0-521-85371-2. (анг.)
  • Littmann, Mark; Standish, E.M. (2004). Planets Beyond: Discovering the Outer Solar System. Courier Dover Publications. ISBN 978-0-486-43602-9. (анг.)
  • John Davies (2001). Beyond Pluto: Exploring the outer limits of the solar system. Cambridge University Press. p. 104. ISBN 978-0-521-80019-8. (анг.)
  • Crida, A. (2009). "Solar System Formation". Reviews in Modern Astronomy. 21. p. 3008. ISBN 978-3-527-62919-0. (анг.)
  • Encrenaz, Thérèse. ISO observations of the giant planets and Titan: what have we learnt?. Planetary and Space Science. 51. pp. 89–103. (анг.)
  • Unsöld, Albrecht; Baschek, Bodo (2001). The New Cosmos: An Introduction to Astronomy and Astrophysics (5th ed.). Springer. p. 47. ISBN 978-3-540-67877-9. (анг.)
  • Mallama, A.; Hilton, J.L. (2018). Computing Apparent Planetary Magnitudes for The Astronomical Almanac. 25. Astronomy and Computing. pp. 10–24. (анг.)

Лятфтамат петнемс

  1. Walter, Elizabeth (21 April 2003). Cambridge Advanced Learner's Dictionary (2nd ed.). Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-53106-1. (анг.)